Skandinávie je moje srdcovka

Proč jsem začala jezdit do Skandinávie?

Skandinávie mě vždy přitahovala čistou, divokou přírodou. Představovala jsem si ty nekonečné lesy, jezera, řeky, krásné hory.

Po předchozích cestách do přírody směrem na východ od naší země, tedy na východní Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu, jsem vždy bojovala se zdravotními problémy, díky špatné vodě jsem se nevyhnula střevním problémům.

A když jsem ležela v Koločavě (Zakarpatská Ukrajina) v křečích se čtyřicítkou horečkou ve stanu u místní školy, řekla jsem si, že směr na východ od ČR už nechci.

Táhlo mě to na sever…

A bylo to dobré rozhodnutí, protože ve Skandinávii jsem se přestala bát si dát jen převařenou vodu z řeky (tedy hlavně v horách), dokonce mi ani nevadila nepřevařená v té čiré krásné přírodě. Tato část Evropy mě vzala za srdíčko a připoutala mě zpět k přírodě.

Proč jsem si Skandinávii tak zamilovala

Prostě, je to tam úplně jiné, než v celé Evropě, jsou zde místa, kde nepotkáte druhého člověka hodně dlouho a můžete strávit spousty času jen tak v přírodě, užívat si klidu a ticha a nikomu to nepřijde divné.

Ani se nemusíte cítit špatně, že spíte třeba jen pod stanem, nebo na odpočívadle si uvaříte na campingovém vařiči oběd.

V těchto severských zemích jsou na to zvyklí a hlavně přizpůsobení. Odpočívadla kolem silnic jsou vybavena velkým prostranstvím s lavičkami a stolky. Je naprosto běžné, že lidé cestují jen autem, karavenem, či na kole. A odpočívadla využijí k piknikům a odpočinku během cesty.

Dále v přírodě můžete postavit stan téměř kdekoliv, pokud tedy dodržíte pravidlo do 150 m od nejbližšího domu a vždy si po sobě uklidíte. Čímž jste severněji, tak to není vůbec žádný problém, protože tam třeba i několik kilometrů nezavadíte ani o dům ani o město. Takže to je pro mě ráj na zemi.

Příroda tam je nádherná, čistá a lidé jsou přátelští. Vždy, když jsme potřebovali poradit s cestou nebo s něčím pomoc, byli vstřícní a nápomocní.

Lofoty

Nejvíce z celé Skandinávie mě očarovalo souoostroví Lofoten a Vesteralen. To jsou prostě Alpy ponořené do moře. Vše, co miluji na jednom místě, hory, moře, pláže a ještě k tomu v létě nezapadající slunce. Ano, občas i zaprší nebo je pošmurno, ale většinou hned druhý den nebo za pár hodin znovu svítí slunce a je kouzelně.

Přes léto tam slunce nezapadá, na začátku je to dost nezvyklé, ale po pár dnech si člověk zvykne a přizpůsobí se, na noc si narazí čepici přes oči a tmu si udělá, když už chce spát. Ale v podstatě jsem se tam cítila tak, že spánek ani nepotřebuju, to sluneční světlo dodávalo tak silnou energii a hlavně čas vůbec neutíkal.

Najednou nepotřebujete dojet na místo přenocování za světla, prostě pořád je vidět a je jen na vás, jak si ten den uspořádáte, kdy zalehnete a kdy půjdete na túru.

Skandinávie se stala mou srdcovou záležitostí a i přesto, že jsem tam byla asi pětkrát, hodlám se tam znovu vracet a dále poznávat a prožívat ty krásná místa na severu Evropy. Chcete vědět víc o Skandiánivi, můžete si stáhnout eBook k přečtení.