Nedávno se mě kamarád ptal a jak to, že jsi se tak nějak sobě ztratila. Při pohledu na tebe bych nikdy neřekl, že jsi řešila nějaký problém. Vůbec jsem nechápala, proč se mě na to ptal, copak to nebylo jasné a viditelné? Nebylo, protože vzhledem umíme zamaskovat hodně věcí. Když máme v sobě vypnuté vnímání, tak nám stačí letmý pohled...
Kromě cestování a objevování nových míst, jsem začala objevovat sebe. Vracím se zpět k sobě, k tomu co miluji a už jsem třeba i zapomněla, že mě to někdy bavilo nebo nacházím nové, pro mě neprozkoumané oblasti. „Život je nekonečná jízda poznání.“ Na jaře jsem dokončila Kurz terapeutů metody JIH® a protože jsem cítila potřebu jít dál, poznat víc, vstoupila jsem...
Znáte ho? Já už jo a musím říct, že funguje. Možná se také nacházíte v životní situaci, že nevíte, moc si přejete, asi to chcete, ale v podstatě netušíte, jak to má vypadat. Nebo tušíte a víte, ale pořád to k Vám nejde? Znám to také, dost často se točím nad nějakým rozhodnutím, přáním, touhou, ale ne a ne se k ní dostat....
Shrnu-li minulý rok, byla to jízda a jsem za ni nesmírně vděčná. Kvůli rodině a hlavně kvůli „covidu“ jsem se přesunula se svojí prací domů. Byla jsem blíže svým blízkým a také sama sobě. Dostala jsem se ke kurzu Podnikání z pláže, který mě pohltil a aniž jsem čekala, vybudovala jsem si své stránky, sepsala vzpomínky ze Skandinávie, vytvořila naučnou hru...
Také se Vám děje, že když svůj rozum, svoji paličatost necháte odpočívat a když necháte den jen tak plynout, odmění se vám krásnými zážitky? Mě už se to konečně daří a přitom je to vše tak jednoduché. Jednoduše krásné. Můj postřeh a uvědomění ze sobotního dne je zde….. Je sobota a moje plány jsou zcela obyčejné. Zkusím vstát dřív...
Pojďme si z toho zla kolem nás najít to hezké uvnitř sebe. Takže dnes mi dcera řekla, že už to je rok, co jsme doma… no dobře nemůže moc chodit do školy, má výuku online, ale zato má více času na své zájmy… Je to špatně? Ne, není, může se rozvíjet dle svého. Ano, jsme rok „doma“, ale...
Proč? Protože mám v hlavě hodně vzpomínek na své cesty, ze kterých jsem si dělala poznámky, ale nikdy přímo deník. I když jsem po něm moc toužila, neměla jsem dostatek trpělivosti vše popsat. Přišlo mi, že by mi během psaní utíkalo zrovna něco jiného. Bylo pro mě těžké zůstat chvilku sama se sebou a sepisovat to, co jsem prožila a zažila....
Iva Zahran Kyselová
