Znáte ho? Já už jo a musím říct, že funguje. Možná se také nacházíte v životní situaci, že nevíte, moc si přejete, asi to chcete, ale v podstatě netušíte, jak to má vypadat. Nebo tušíte a víte, ale pořád to k Vám nejde? Znám to také, dost často se točím nad nějakým rozhodnutím, přáním, touhou, ale ne a ne se k ní dostat....
Shrnu-li minulý rok, byla to jízda a jsem za ni nesmírně ráda. Kvůli rodině a pak kvůli „covidu“ jsem se přesunula se svoji prací domů. Byla jsem blíže svým blízkým a také sama sobě. Dostala jsem se ke kurzu Podnikání z pláže, který mě pohltil a aniž jsem čekala, vybudovala jsem si své stránky, sepsala vzpomínky ze Skandinávie, vytvořila CESTOHRÁTKY. Následně...
Také se Vám děje, že když svůj rozum, svoji paličatost necháte odpočívat a když necháte den jen tak plynout, odmění se vám krásnými zážitky? Mě už se to konečně daří a přitom je to vše tak jednoduché. Jednoduše krásné. Můj postřeh a uvědomění ze sobotního dne je zde….. Je sobota a moje plány jsou zcela obyčejné. Zkusím vstát dřív...
Pojďme si z toho zla kolem nás najít to hezké uvnitř sebe. Takže dnes mi dcera řekla, že už to je rok, co jsme doma… no dobře nemůže moc chodit do školy, má výuku online, ale zato má více času na své zájmy… Je to špatně? Ne, není, může se rozvíjet dle svého. Ano, jsme rok „doma“, ale...
Proč? Protože mám v hlavě hodně vzpomínek na své cesty, ze kterých jsem si dělala poznámky, ale nikdy přímo deník. I když jsem po něm moc toužila, neměla jsem dostatek trpělivosti vše popsat. Přišlo mi, že by mi během psaní utíkalo zrovna něco jiného. Bylo pro mě těžké zůstat chvilku sama se sebou a sepisovat to, co jsem prožila a zažila....
Iva Zahran Kyselová