V životě čelíme mnoha výzvám a často hledáme vnější pomoc, někoho, kdo nás nasměruje správným směrem a poskytne nám úlevu od starostí. Toužíme po tom, aby nám někdo ukázal cestu k naplněnějšímu a šťastnějšímu životu. Ale ať se snažíme jakkoliv, nakonec vždy znovu a znovu zjišťujeme, že jediná osoba, která nám může skutečně pomoci, jsme my sami. Ano, přesně tak –...
Vždy máme na výběr a ne že ne, a vždy se rozhodneme, tak jak v pravou chvíli zrovna umíme. A pak se nám stává, že když se ohlédneme za svým životem, tak si říkáme, no proč jsem to tehdy udělala takhle blbě, vždyť je mi teď jasné, že to byla blbost. No jenže tehdy to naše já nevědělo to, co ví...
Každá chceme být dokonalou a přitom si tím tolik ubližujeme. Vnitřní svět se nám bouří, uškrcujeme se tím samy v sobě, bojíme se potom projevit, protože uvnitř víme, že nejsme dokonalé, i když navenek to za žádnou cenu nemůžeme připustit. Protože, co by tomu řekli ostatní??? Jenže si tím opravdu ubližujeme, stahujeme se samy do sebe, do vnitřních bolístek, do nemožností a strachů...
Rok se nám chýlí ke konci a tak je čas na rekapitulaci roku předchozího, dovolme si se na chvilku zastavit, vzít si tužku do ruky a sepsat si, co se nám podařilo, co se nám líbilo a s vděkem si užijme tento okamžik, kdy si uvědomujeme, co vše bylo. Právě tímto dáváme možnost pro další, co může přijít a dáváme tomu ten...
Někdy jsme přesvědčené o tom, že naše pravda, je ta nejlepší pravda. Naše mysl se nás snaží přesvědčit, že vše musí být právě podle nás, protože to je to nejlepší. Znám to a přiznám se, že nikdy, ale nikdy to podle té mojí pravdy nedopadlo nejlíp. Za mě se vyplatí si v poklidu bez zbytečných emocí a naštvaného ega...
Sedím v nádherné zahradě u jezírka s výhledem na Novohradské hory, piju čaj a užívám si té nádherné pohody okolo mě. Když v tom ve vedlejší zahradě začne soused jezdit na hodně staré sekačce, která vydává své skřeky a motor se snaží vyskočit, takže je pohoda rázem pryč, je přehlušená, ale přitom ten krásný pohled tady stále je. Ale neodradilo mě to a stále...
Nedávno se mě kamarád ptal a jak to, že jsi se tak nějak sobě ztratila. Při pohledu na tebe bych nikdy neřekl, že jsi řešila nějaký problém. Vůbec jsem nechápala, proč se mě na to ptal, copak to nebylo jasné a viditelné? Nebylo, protože vzhledem umíme zamaskovat hodně věcí. Když máme v sobě vypnuté vnímání, tak nám stačí letmý pohled...
Kromě cestování a objevování nových míst, jsem začala objevovat sebe. Vracím se zpět k sobě, k tomu co miluji a už jsem třeba i zapomněla, že mě to někdy bavilo nebo nacházím nové, pro mě neprozkoumané oblasti. „Život je nekonečná jízda poznání.“ Na jaře jsem dokončila Kurz terapeutů metody JIH® a protože jsem cítila potřebu jít dál, poznat víc, vstoupila jsem...
Znáte ho? Já už jo a musím říct, že funguje. Možná se také nacházíte v životní situaci, že nevíte, moc si přejete, asi to chcete, ale v podstatě netušíte, jak to má vypadat. Nebo tušíte a víte, ale pořád to k Vám nejde? Znám to také, dost často se točím nad nějakým rozhodnutím, přáním, touhou, ale ne a ne se k ní dostat....
Shrnu-li minulý rok, byla to jízda a jsem za ni nesmírně vděčná. Kvůli rodině a hlavně kvůli „covidu“ jsem se přesunula se svojí prací domů. Byla jsem blíže svým blízkým a také sama sobě. Dostala jsem se ke kurzu Podnikání z pláže, který mě pohltil a aniž jsem čekala, vybudovala jsem si své stránky, sepsala vzpomínky ze Skandinávie, vytvořila naučnou hru...
Iva Zahran Kyselová