Můj neobyčejně obyčejný den

Také se Vám děje, že když svůj rozum, svoji paličatost necháte odpočívat a  když necháte den jen tak plynout, odmění se vám krásnými zážitky?

Mě už se to konečně daří a přitom je to vše tak jednoduché. Jednoduše krásné. Můj postřeh a uvědomění ze sobotního dne je zde…..

Je sobota a moje plány jsou zcela obyčejné. Zkusím vstát dřív než děti, abych stihla něco udělat na počítači, nejlépe dokončit svůj projekt Cestohrátek nebo aspoň napsat článek o našem výletu na Křivoklát. No a pak během dopoledne pouklidit a pobýt s dětmi a manželem, protože odpolko už máme plán s kamarádkou a jejími dětmi.

No, ale jak to tak bývá, myslím si a pak se mi vše začne rýsovat jinak. Takže už to začalo tím, že jsem nestihla vstát před dětmi, takže můj plán na aktivní sobotu začínal brát jiný směr. A jen co jsem dosnídala a chystala se aspoň trochu pouklízet. Tak přišel podnět, pojďme si udělat hezkou sobotu, mami dnes nevař, potřebuješ si také odpočinout.

Co takhle najít konečně nějakou veganskou restauraci a také ji vyzkoušet.

Moje první reakce byla divoká, jakože ty jsi se úplně zbláznila, tady se to neuklidí samo a já dnes potřebuji být chvilku doma, no prostě taková ta stará zarytá nechuť k novým a nečekaným akcím. Ale naštěstí to netrvalo moc dlouho a dostala jsem se do lepší nálady a připustila jsem si, že vlastně to může být vše jinak a může to být i hezké, i když to nebude podle starých kolejí.

A jakmile jsem si toto uvědomila, tak se také začalo dít. Najednou i děti byli  připravené vyrazit na jiné dobré jídlo do restaurace, i manžel ve vidině klidného domu, souhlasil, že on si dá něco doma a my ať vyrazíme, že toho využije a bude mít klid na práci. Takže nezbývalo nic jiného než vyrazit.

A to úplně doslovně, vyjeli jsme do centra Prahy, která v sobotu okolo poledne je nádherně poloprázdná, taková ještě rozespalá a přitom nádherně svá.  Prošli jsme se kolem Vltavy a okolo Rudolfína směřovali ke Staroměstskému náměstí. Bylo tam krásně liduprázdno, jenom filmaři tam kulisami přetvářejí okolí.

Po malé chvilce jsme našli vytouženou restauraci a vybrali si dobroty k dnešnímu obědu, bylo to výborné a po velmi dlouhé době jsme opět poseděli v restauraci.

Po obídku jsme se krásně prošli podél Vltavy a pro lepší výhled vyšlápli na Letnou k hodinám. Tam už to nebylo tak ideální, přeci jenom by tato část zasloužila údržbu, ale výhled vše vylepšil.

Po tomto malém výletku do centra nás ještě čekalo odpolední hřiště – návštěva Strašnické Gutovky, což je skvělé místo pro nejrůznější aktivity dětí všech věkových skupin. Od dětského hřiště, přes vodní svět s klouzačkami, skatepark, hokej, plážový volejbal, basket a dokonce i minigolf. Ten mě pohltil, s dětmi jsme si potrénovali trpělivost na minigolfu a bylo nám pospolu moc fajn.

Uvědomila jsem si, že kvůli krásně prožitému dni nemusím až na konec světa, i když cestování miluju pro jeho možnosti poznávat nová místa. Pokud se člověk naladí na hezký den, on se mu pak i děje a já si připadala jako na dovolené, přestože jsem dělala nevšední věci takřka doma.

U Vltavy byly krásné palmy, které mi evokují pocit moře. Z plovoucí lodi bylo slyšet zpěv Španělů. Relax v restauraci a hra minigolfu s dětmi. To vše mě exportovalo na dovolenou a přitom jsem byla doma. No není ten život úžasný.

K těmto všem uvědoměním mě postupně vede metoda JIH a jsem nesmírně vděčná, že mi spolu s jejími autorkami přišli do mé cesty:)

Mějme každý den nevšedně všední