Jak je dobré najít samu sebe

Sedím v nádherné zahradě u jezírka s výhledem na Novohradské hory, piju čaj a užívám si té nádherné pohody okolo mě. Když v tom ve vedlejší zahradě začne soused jezdit na hodně staré sekačce, která vydává své skřeky a motor se snaží vyskočit, takže je pohoda rázem pryč, je přehlušená, ale přitom ten krásný pohled tady stále je. Ale neodradilo mě to a stále sedím, popíjím čaj a vím, že je mi hezky, že si to tady chci užít a že i ten hluk sekačky někdy pomine.

Uvnitř mě je klid a je mi hezky.

Já, před několika lety nazpět, bych neseděla klidně a nepopíjela čaj, vybuchovala bych vnitřně, naštvání by ve mně bublalo a možná by i nějaká ta nadávka na souseda padla.

A tohle když si uvědomuji, tak jsem šťastná mnohem víc, tohle je ten posun, který jsem ušla a jsem za tu cestu, která teda nebyla vždy úplně krásná, moc vděčná. Jestli tedy tohle je tedy jen začátek „života v radosti“, tak to beru a chci ještě víc, protože tohle je skutečný ráj.

Kdy nebojuji s okolím, nebojuji sama se sebou, ale jen jsem. Z mého soustředění mě nesundá sousedova sekačka, ani okolní bzučení mouchy. Jsem a mohu dělat to, co mám tak ráda, mohu psát, mohu tvořit pro vás a vlastně pracovat odkudkoliv, mohu si jen tak hrát s dětmi, mohu vše, co mi zrovna přijde do cesty. A najednou toho i stíhám hodně, když nehraju hru sama se sebou, že to nejde, protože hluk, protože místo, protože všichni okolo, atd. Prostě mohu a jsem za to ráda.

 A jak jsem se sem dostala? No, teď si uvědomuji, že přes velké kolečko života, protože tenhle pocit známe všichni z dětství, kdy pro nás hra a samotné bytí bylo něčím tak samozřejmým, že jsme jen byli a reagovali na to, co přijde. Hrála jsem si panenkami, jezdila s kamarádkami na kole, hrála vybíjenou a jen byla, bezstarostné dětství. Mysl nebyla zahlcena slovy musíš, potřebuješ, nesmíš….

Takže návrat sama k sobě je návrat do našeho známého bytí z dětství. A tam si každý z nás najde ty svoje krásné vzpomínky a do nich je moc hezké se ponořit a připomenout, že i tohle je možné mít zpět. A ne jenom třeba na dovolené, ale pořád i během našich všedních dní.

V dospělosti pokud tohle zapomeneme, jsme v zajetí her ega a rozumu, kteří si s námi hrají na dokonalost, ale přitom nám dřív nebo později podrazí nohy. A pokud si neřekneme o pomoc nebo nebudeme hledat to jiné a známe, ale přitom zapomenuté, tak to lepší nebude.

Pro mě bylo velkým pomocníkem v rozklíčování všeho divna naučení se Automatické kresbě diagnostické metodou JIH, kdy jsem pomocí jednotlivých barev, které mi vykreslily pastelky, našla to proč je mi těžko, proč se mi dějí situace, ve kterých mi není dobře, proč nevnímám ostatní, proč mám strach. Používám ji dodnes. Protože  i v této pohodě najednou přijdou situace, které je potřeba řešit a aby mi v nich bylo fajn a hlavně se děly pravdou a láskou, tak vezmu pastelky nebo tužku a rovnám. Těch situací, které se díky tomu narovnaly už bylo a vždy mě to překvapí, protože bych si to sama představovala úplně jinak, ale když se srovnají energie, tak se jen děje a vždy v tom nejlepším pro všechny.

Automatickou kresbu diagnostickou metodou JIH učím v online kurzu, ve kterém během týdne nastavíme vše tak, aby každému pastelky fungovaly. Pokud jsi se v tomto textu našla, tak určitě se přihlas a sama poznáš tu nádhernou úlevu, která je okamžitá a nemusíš ji nijak odžívat, ale jen pastelkami odmaluješ.

S láskou