V čem si jako ženy nevěříme?

a kolik života i energie nás to stojí

Kolikrát sis už řekla, že až budeš umět víc, až budeš jistější, až budeš mít víc zkušeností, až budeš mít víc času, klidu nebo potvrzení… tak teprve pak se opravdu opřeš sama do sebe?

Jenže ono „pak“ často nepřijde.

Ne proto, že bys byla neschopná, že bys byla málo nebo že bys něco ještě neuměla.

Ale proto, že jsme si jako ženy často zvykly samy o sobě pochybovat.

A právě tohle téma otevírám i na sítích teď víc do hloubky

FB: https://www.facebook.com/iva.zahrankyselova

IG: https://www.instagram.com/podnikanisradosti/

Protože čím dál víc vnímám, kolik žen kolem mě je schopných, citlivých, pracovitých, zkušených a přesto si v důležitých oblastech života nevěří.

Nevěří si ve své práci, ve svých pocitech, ve své hodnotě… a často ani v tom, co už dávno umí.

A víš, co je na tom nejsilnější?

Že tahle nedůvěra k sobě nebývá na první pohled vidět.

Navenek žena funguje, zvládá, maká, stará se, řeší, drží rodinu, podnikání, domácnost a i samu sebe.

Ale uvnitř sebe je často v napětí, v pochybnosti, v tlaku a to vše ve snaze být lepší, připravenější, klidnější, výkonnější, dokonalejší.

A právě to bere obrovské množství energie.

Nevěříme si, i když už máme zkušenosti

A jedním z častých míst, kde se to ukazuje, je vzdělávání.

Kolik kurzů si ještě musíš projít, než si začneš věřit? Neber to jako výčitku, ale jako otázku na sebe.

Protože někdy už dávno nejde o to, že by ti chyběly informace, ale jde o to, že i s nimi pořád pochybuješ sama o sobě.

Ty máš zkušenosti, něco už jsi prošla, něco už umíš, něco si prožila a přesto máš pocit, že ještě potřebuješ něco navíc, aby to bylo dost.

Ještě jeden kurz, ještě jednu radu nebo ještě jedno potvrzení.

Jenže sebedůvěra nevzniká ve chvíli, kdy budeš umět všechno, ale ve chvíli, kdy se přestaneš pořád zpochybňovat.

Pochybnost o sobě se ale neprojevuje jen v práci

Tohle není jen téma podnikání, ale téma života.

Když si žena nevěří ve vztazích, často začne ustupovat víc, než sama chce.

Zpochybňuje svoje pocity, nevěří svým hranicím, nevěří tomu, co uvnitř sebe cítí jako pravdu.

Když si nevěří jako máma, nese si každý den pocit, že dává málo, že není dost trpělivá.

Dost přítomná.

Dost jemná.

Dost dobrá.

Když si nevěří ve své hodnotě, projeví se to i v penězích.

V ceně.

V nabídce.

V tom, jak mluví o své práci.

V tom, kolik dává navíc a jak moc ustupuje.

Když si nevěří v podnikání, odkládá.

Přepisuje.

Čeká.

Kontroluje.

Porovnává se.

A místo aby se ukázala, pořád se připravuje.

A pak může mít pocit, že problém je v trhu, v lidech, v algoritmu, v době, v okolnostech…

Ale někdy je ten největší tlak uvnitř.

Nedostatečnost jako tichý motor

Velmi často pod tím vším leží jeden starý známý pocit:

Nejsem dost.

Ne dost dobrá.

Ne dost připravená.

Ne dost schopná.

Ne dost klidná.

Ne dost hotová.

A tak se snažíš víc.

Makáš víc.

Přemýšlíš víc.

Kontroluješ víc.

Dáváš víc.

Jenže pocit nedostatečnosti se tím většinou nenasytí.

Naopak.

Čím víc mu dáváš prostor, tím víc ti bere radost, lehkost, klid a sílu.

A nejhorší na tom je, že si na ten pocit člověk může časem zvyknout tak moc, že mu začne připadat normální a pak Ti přijde normální pochybovat o sobě, nevěřit si, zmenšovat se a neustále čekat, až nás někdo potvrdí.

Jenže to, že je něco běžné, ještě neznamená, že je to pravdivé.

Možná nejsi málo. Možná jsi jen moc dlouho žila v pochybnosti

Tohle je věta, kterou bych si přála, aby si přečetla každá žena, která se v sobě někde ztrácí.

Možná nejsi málo.

Možná jsi jen moc dlouho žila v prostředí, vztazích, nastavení nebo vnitřních vzorcích, které tě naučily o sobě pochybovat.

A když o sobě pochybuješ dlouho, začneš to považovat za realitu.

Jenže pochybnost není pravda, je to naučený stav.

A dobrá zpráva je, že to jde změnit a ne už přes další tlak nebo další výkon nebo že ses budeš snažit být někým jiným.

Ale přes návrat k sobě….k tomu, co cítíš, co víš, co už dávno umíš, co už nechceš žít.

A co si naopak chceš dovolit žít jinak.

Opravdová změna nezačíná venku

Nezačíná ve chvíli, kdy tě někdo pochválí, kdy tě někdo ocení, až se všechno srovná nebo kdy budeš mít dokonalé podmínky.

Začíná ve chvíli, kdy si začneš víc věřit sama v sobě.

Když si začneš stát za tím, co cítíš a když přestaneš automaticky zpochybňovat svoje kroky.

Když si dovolíš být vidět i bez toho, abys byla dokonalá.

Když přestaneš čekat, až budeš „dost“.

Protože možná už teď nejsi na začátku.

Možná už teď stojíš mnohem dál, než si sama připouštíš.

Jen sis ještě plně nedovolila tomu uvěřit.

Proto o tom mluvím i v mentoringu

V mentoringu nejdu s klientkami jen po výkonu, strategii nebo po tom, co je potřeba udělat.

Jdeme i do toho, co je uvnitř drží zpátky, do starých pochybností, do nedůvěry k sobě.

Do vzorců, které jim berou sílu v životě i podnikání.

Do míst, kde se zmenšují, i když už dávno nemusí.

Protože jakmile se začne narovnávat žena uvnitř sebe, začne se narovnávat i její život kolem ní.

Jinak mluví.

Jinak se rozhoduje.

Jinak drží hranice.

Jinak tvoří.

Jinak podniká.

Jinak přijímá peníze.

Jinak stojí sama za sebou.

A to je změna, která má skutečný dopad.

Na závěr

Celý tento týden budu na sítích otevírat jednotlivá místa, kde si jako ženy nevěříme.

Možná se poznáš v některém z nich a možná ve více.

A možná si díky tomu uvědomíš něco, co už v sobě dlouho cítíš, ale ještě jsi tomu nedala jméno.

A to samo o sobě může být začátek, protože to, že pochybuješ, ještě neznamená, že neumíš.

To, že se někde ztrácíš, ještě neznamená, že se k sobě nemůžeš vrátit.

Možná už nepotřebuješ víc tlačit, možná si potřebuješ začít víc věřit.

Pokud cítíš, že se tě tohle téma dotýká, napiš mi.

V mentoringu otevírám právě ta místa, kde žena přestává věřit sama sobě — a společně je vracíme zpět do pevnosti, pravdy, lásky a lehkosti.

S láskou Iva

https://www.instagram.com/podnikanisradosti